Aristotelský filosofický systém (Joe Sachs)

Novým objevem je pro mne svérázný přístup k Aristotelovi a jeho překládání od Joe Sachse (dříve: St. John's College, univerzita vyučující podle "Velkých knih"). Sachs zdůrazňuje nutnost překládat pomocí běžně srozumitelných slov, či odvozenin z těchto slov, spíše než používat tradiční výrazy (thingness místo essence, deprivation místo privation, being-at-work místo actuality).

Sachs se ve své knize (a překladu) Aristotle's "Physics": A Guide Study z r. 1995 odvolává v posledku na inspiraci Heideggerem:

The interpretation presented here has been stewing for almost thirty years, since my first college teacher, Robert Bart, opened my eyes to Aristotle's definition of motion in particular, and to the whole project of looking beneath and behind the presuppositions of modern science. Jacob Klein's "Introduction to Aristotle" is by far the best short introduction to Aristotle's writings; it was my first guide in the exploration of them. ... Klein had heard Martin Heidegger lecture on Aristotle in the 1930s. This translation owes much to Heidegger's example of the possibility of reading Aristotle directly, not through the language of either the Latin tradition or the science of recent centuries. ... Heidegger is too ready to see form as presence-at-hand, uninvolved in the joining of things and emptying of one thing into another, and he is much too ready to talk about "the Greek idea of (whatever)," when discussing an insight that may have been achieved by only one or two thinkers, but as an antidote to the deadening effects of most commentary on Aristotle he is hard to beat.

S přístupy zahazujícími tradici komentátorů se sice vposledku neztotožňuji, často ale vnášejí do bádání čerstvý vzduch.

Literatura

• KLEIN, Jacob. Lectures and Essays. Annapolis: St. John's College Press, 1985.
• SACHS, Joe. Aristotle's "Physics": A Guide Study. Rutgers University Press, 1995. ISBN 0813521920. 
• SACHS, Joe. Aristotle: Motion and Its Place in Nature. Internet Encyclopedia of Philosophy, 2005, URL=<http://www.iep.utm.edu/aris-mot/> 
• SACHS, Joe. Aristotle: Metaphysics. Internet Encyclopedia of Philosophy, 2001, URL=<http://www.iep.utm.edu/aris-met/>

Aristotelský filosofický systém (Lear a Heidegger)

Plnost, s níž Lear ilustruje na konkrétních příkladech stěžejní pojmy Aristotelovy filosofie (Geertz by řekl že poskytuje "hustý popis"), mi připomíná přístup ražený Martinem Heideggerem. Alespoň tak soudím z NDPR recenze nedávného anglického překladu Heideggerových přednášek o základních pojmech aristotelské filosofii (Heidegger je přednesl v Marburgu v létě 1924):

"What Heidegger seeks to uncover in Aristotelian concepts is their Bodenständigkeit, translated here as "indigenous character". In other words, the meaning of concepts is to be traced back to the ground on which they originally stood. This basis is a concrete experience of phenomena, and this "basic experience is primarily not theoretical, but instead lies in the commerce of life with its world"..."

Recenzent (Richard Polt) uvádí například Heideggerovu interpretaci ousia jako tam-bytí-pro-mne (vlastní zdůraznění):

"For instance, the central term ousia (usually rendered as being, substance, or essence) refers to possessions in ordinary Greek (18). The ontological concept grows from the everyday experience of owning and using things. This is not to suggest, however, that ordinary language provides a final answer to the meaning of ousia; it is only a "clue" (20). "Life moves in a natural intelligibility of that which is immediately meant by 'being' and 'beings' in its speaking" -- but this average, everyday meaning is "worn out, used, used up" (21, 16). Ontological concepts grow from a familiar sense of being that is felt and lived, but philosophers must resist the thoughtless repetition of idle talk that is part of this ordinary experience (184-188). We must elucidate philosophical concepts neither through formal definitions nor through a simple appeal to common usage, but by digging deeper into the experienced phenomena that call for this usage. Thus, if ousia ordinarily means "a being that is there for me … in such a way that I can use it, that it is at my disposal", this suggests that "from the outset being, for the Greeks, means being there". We must then inquire more profoundly into this experience: "what does there mean?" (19).

     As this passage illustrates, Heidegger trades on the root meaning of the word Dasein in these lectures. Instead of leaving the word untranslated, as is usual, the translators have appropriately rendered it as "being-there" (xii). Heidegger's use of Dasein here is closer to its normal German usage, which is much like that of the English "existence", than to the narrower sense that he will give it in Being and Time and later writings (roughly, the way of being that characterizes human beings). Heidegger's readings of Aristotle explore the "there" in which all beings, not only human beings, appear." NDPR recenze 

Learův a Heideggerův přístup se ovšem i podstatně liší. Lear se u snahy o "znovuoživení" základních Aristotelových pojmů v žité zkušenosti nezastavuje, ale vystupuje i k pojmovému myšlení. Lear dále připojuje i své evaluace, tj. zda může dané Aristotelovo pojetí obstát, alespoň ve světle běžných námitek, daných nedostatečným porozuměním Aristotelova stanoviska. 
      Alespoň nakolik mohu soudit z jedné recenze, Heideggerovo čtení Aristotela je nakonec tak svérázné, že k autentickému porozumnění Aristotelova myšlení nepomohou. 
      Heideggerův přístup je mi např. na jednu stranu vítaný svou empiričností: 

"Throughout these interpretations, Heidegger admires Aristotle's empiricism ... Against Platonic speculation, "Aristotle says: I must have ground under my feet, a ground that is there in an immediate self-evidence" (27)." NDPR recenze

Naneštěstí, na druhou stranu, Heidegger přenáší své přesvědčení o fundamentalitě žité zkušenosti z řádu epistemického do řádu ontologického (co je primárně poznáváno i primárně je):

However, since beings appear to human beings, Heidegger focuses on Aristotle's understanding of human life in the Nicomachean Ethics, Politics, and Rhetoric. It is quite in keeping with Heidegger's opposition to disengaged theorizing that he does not found his interpretations on the Organon, or deal with human beings only as special cases of beings as such. Logic and metaphysics need to be rooted in the experience of people who know their "way around" a particular world (25). Since our being is being-in-a-world, to understand ourselves is to understand how we are open to other beings (157). Thus human poiesis and praxis, not "the ontology of nature", provide us with the foundation of the Greek concept of being (222). This argument is later mirrored in Being and Time, where Heidegger argues that all ontology needs to be grounded in a "fundamental ontology" that explicates our own way of being (SZ 13).  NDPR recenze

Lpění na prožívaném a subjektivistický antropocetrismus je Aristotelovi cizí. Heideggerova zaslepenost vůči primátu bytí-o-sobě nebyla četbou Aristotela nabourána a jeho výkladové umění tak bylo pro aristotelismus nadobro ztraceno.  

Aristotelský filosofický systém (Jonathan Lear)

Lear rozvíjí téma "touhy po vědění/porozumnění" do podivuhodné šíře a hloubky. Zde je pro informaci obsah jeho knihy:

1. The desire to understand
2. Nature
  1. Nature as an inner principle of change
  2. Understanding and 'the why'
  3. Four fashions
  4. The hearts of animals
3. Change
  1. The Parmenidean challenge
  2. The analysis of change
  3. The media of change I: the infinite
  4. The media of change II: the infinity of time
  5. A paradox of change: Zeno's arrow
4. Man's nature
  1. Soul
  2. Perception
  3. Mind
  4. Active mind
  5. Mind in action
5. Ethics and the organization of desire
  1. The point of the Nicomachean Ethics
  2. Happiness and man's nature
  3. Virtue
  4. Incontinence
  5. Freedom and virtue
  6. The master-slave dialectic
6. Understanding the broad structure of reality
  1. Aristotle's logic
  2. Aristotle's philosophy of mathematics
  3. Metaphysics: the inquiry into being as being
  4. The most certain principle of being
  5. What is substance?
  6. A tourist's guide to Metaphysics VII
  7. Mind's place outside of nature
  8. Man's place outside of nature

Aristotelský filosofický systém (Jonathan Lear)

Kniha Aristotle: The Desire to Understand (1988) od Jonathana Leara (Chicago), filosofa a psychoanalytika, patří momentálně k mým nejoblíbenějším knihám týkajících se Aristotela.

Lear si bere za své východisko úvodní větu Aristotelovy Metafyziky ("Každý člověk od přirozenosti touží po vědění" Met 980a21):

"The aim of this book is to come to a deeper understanding of Aristotle's claim that all men by their nature desire to know. To understand this one line of the Metaphysics we will have to work through much of Aristotle's philosophy." (Lear 1988: 10).

Learovou tezí je, že pochopit sami sebe můžeme pouze na základě pochopení světa (a naopak: pochopit svět můžeme jen na základě pochopení nás samých):

"Aristole believed that to understand ourselves we must understand the world. He also believed that to understand the world one must understand oneself. ... Though the modern world may have left the details of his account behind, his insistence that understanding and self-understanding are each dependent on the other is, I believe, a truth whose depth we have only begun to appreaciate." (Lear 1988: 14).

"Poznej sám sebe!" byl imperativ, který si vzal k srdci nejen Sókratés a Platón na Západě a Laozi a Buddha na Východě, ale i Aristotelés. Aristotelés ovšem na rozdíl od Sókrata a Buddhy nevěřil v poznávací "zkratky". Pro poznání sama sebe se nemůžeme obrátit jen k některým zdrojům informací - nelze se obrátit jen např. ke specificky etické zkušenosti (Sókratés) či k "meditaci" (Buddha). Je třeba věnovat pozornost všem zdrojům informací a spolu s dalšími lidmi minulosti i současnosti trpělivě hledat jejich hlubší vysvětlení.

Aristotelés (literatura)

Tento týden začíná na TF JČU semestr. K mé radosti budu vyučovat dva semináře, Aristotelský filosofický systém (magistři) a Aristotelés (bakaláři). Celý minulý týden a celý tento týden věnuji procházení relevantní literatury k Aristotelovi a dolaďování architektury kurzu.
     Kromě řady článků na SEP (s úvodním od Shieldse) jsem alespoň zběžně prošel i novější anglicky psanou sekundární literaturu obecnějšího zaměření:

• ACKRILL, J. L. Aristotle the Philosopher. Oxford: Oxford University Press 1981.
• BARNES, Jonathan. Aristotle. Oxford, 1982
• IRWIN, Terence, First Principles. Oxford, 1990.
• JAEGER, Werner. Aristotle: Fundamentals of the History of his Development. Oxford, 1934.
• LEAR, Jonathan. Aristotle: the Desire to Understand. Cambridge: Cambridge University Press, 1988.
• ROSS, David, Aristotle, 1923 GOOGLE
• SHIELDS, Christopher. Aristotle, London: Routledge, 2007. NDPR (Barbara Sattler) 

Jedná se o vynikající knihy. Jaegerova i Rossova kniha je ovšem pro mé studenty dost náročná, Irwinova patrně také. Ackrillovu knihu nemám v tištěné podobě. Nakonec jsem se rozhodl pro to, že bakalářský výklad založím na Learově knize a magisterským studentům zkusím předepsat Shieldse.
     V češtině je naneštěstí, pokud vím, k dispozici jen překlad Barnese, dále úvodní Berkova kniha, kterou jsem četl někdy na začátku svého studia v polovině devadesátých let na FF UK. Ta bude patrně mít již jen historickou hodnotu. Patočkova kniha je dost rudimentální a svérázná, četl jsem ji taktéž kdysi dávno, jako úvod je, myslím, nevhodná.

• Hare R. M.; BARNES, J.; Chadwick, H.. Zakladatelé myšlení: Platón, Aristotelés, Augustin Praha: Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0363-3.
• BERKA, Karel. Aristotelés, Praha: Orbis,1966.
• PATOČKA, Jan. Aristotelés. Praha: Vyšehrad, 1994. 

Kromě autorských monografií jsou v současnosti k dispozici i tři vynikající kolektivní průvodci:

• ANAGNOSTOPOULOS, Georgios, ed. The Blackwell Guide to Aristotle. Blackwell, 2007.
• BARNES, Jonathan, ed. The Cambridge Companion to Aristotle. Cambridge: Cambridge University Press, 1995.
• SHIELDS, Christopher, ed. The Oxford Handbook of Aristotle. Oxford University Press, 2012. NDPR (Lloyd P. Gerson)

BFO - zdroje a literatura

K Basic Formal Ontology, existuje kromě různých onlinových zrojů (např. zde a zde) i pár pěkných článků (všechny lze nalést na stránkách Barryho Smithe):

• GRENON, Pierre – SMITH, Barry. SNAP and SPAN: Towards Dynamic Spatial Ontology. Spatial Cognition and Computation, 2004, vol. 4, no. 1, p. 69–103. ISSN 1387-5868;;
• GRENON, Pierre – SMITH, Barry. Persistence and Ontological Pluralism. In Persistence. Ed. C. Kanzian, Frankfurt: Ontos, 2008, p. 33–48. ISBN 978-3-938793-74-9. [NDPR recenze]
• SMITH, Barry – CEUSTERS, Werner. Ontological Realism as a Methodology for Coordinated Evolution of Scientific Ontologies. Applied Ontology, 2010, vol. 5, p. 139–188. ISSN 1570-5838.
• SMITH, Barry – GRENON, Pierre. The Cornucopia of Formal-Ontological Relations. Dialectica, 2004, vol. 58, no. 3, p. 279–296. ISSN 0012-2017.

Obecnější úvod do informační vědy ve spojení s ontologií/metafyzikou je zde:

• MUNN, Katherine – SMITH, Barry, eds. Applied Ontology: An Introduction. Frankfurt: Ontos Verlag, 2009. ISBN 978-3-938793-98-5
• SOWA, John F. Knowledge Representation:Logical, Philosophical, and Computational Foundations. Boston, MA: Course Technology, 2000. ISBN 0-534-94965-7. [Recenze Stuarta Shapira z časopisu Computational Linguistics, vol. 27, n. 2, June 2001]

Článek k BFO v časopise ProInflow

Tento pracovní týden věnuji dolaďování článku "SNAP/SPAN in Basic Formal Ontology: An Aristotelian Suggestion", který byl přijat v českém časopise informační vědy ProInflow (Jedná se o odborný časopis s otevřeným recenzním řízením). Jedním z recenzentů mého článku je PhDr. Jiří Stodola (Středisko Teiresiás, MU). Vzhledem k tomu, že recenzent pěkně shrnul hlavní ideje článku, dovoluji si toto shrnutí zčásti ocitovat.  

Předmět článku: 

"Článek spadá do kategorie filosofie informace, která se zabývá na jedné straně filosofickou reflexí otázek spojených s informační vědou na druhé straně využíváním informačně vědní metodologie pro řešení filosofických problémů. V článku jsou představeny informačně vědní ontologické modely vysoké míry abstrakce – modely tzv. základní formální ontologie (BFO) – SNAP a SPAN jako modely založené na řešení otázek spojených s metafyzickým problémem diachronní identity materiálních věcí.

Formálně ontologický model SNAP odpovídá pojetí známému v analytické metafyzice jako endurantismus, který říká, že materiální individuum je trojrozměrné a je v každém časovém okamžiku aktuálně přítomno se všemi svými částmi (to je založeno na tzv. prezentistickém pojetí času, podle kterého pouze přítomný čas je reálný – to, co je minulé již není, to, co je budoucí, ještě není). Výhodou tohoto modelu je to, že je bližší lidské intuici, podle níž se individuum může reálně v průběhu času měnit a být zároveň se sebou identické. Problém SNAP je v tom, že potřebuje zavádět, aby se nedostal do konfliktu s Leibnizovým pojetím identity, časově indexované vlastnosti, a tím se zříci možnosti existence vlastností jako takových a připustit pouze existenci vlastností časově indexovaných.

Model SPAN je naopak založen na tzv. perdurantismu, který tvrdí, že materiální individuum je čtyřrozměrné (skládá se z prostorových a temporálních částí) a je přítomno v určitém časovém okamžiku pouze částečně (časové okamžiky jsou však dány pouze omezeným lidským vnímáním, ve skutečnosti jsou všechny části individua aktuální, to je spojeno s tzv. eternalistickým pojetím času, které říká, že všechny časové okamžiky jsou rovnocenné). Tento model je sice méně intuitivní, lépe se však slučuje s Leibnizovým pojetím identity.

Tvůrce modelů SNAP a SPAN Barry Smith považuje oba modely za vzájemně neslučitelné a neredukovatelné, avšak oba za pravdivé a transparentní pohledy na jedinou realitu (SNAP vyjadřuje statický aspekt reality, SPAN aspekt dynamický). Tento pohled nazývá perspektivistickým realismem, podle kterého existuje realita nezávislá na poznávacím subjektu (realismus), na kterou je však možné hledět perspektivou určité teorie (perspektivismus); každá z teorií pak vyjadřuje různé aspekty téže reality.

Autor článku se pokouší o syntézu obou pohledů za pomoci aristotelské metafyziky. Tvrdí, že neslučitelnost obou modelů je dána tím, že oba dva pracují s univokálním pojmem bytí. Oproti tomu zdůrazňuje aristotelský analogický charakter pojmu bytí (tzn. když aplikujeme pojem bytí na různé aspekty reality, používáme jej vždy trochu jinak, i když ne zcela jinak). Autor se domnívá, že právě analogický pojem bytí umožňuje na tutéž realitu hledět z různé perspektivy (považuje Aristotelovo pojetí za slučitelné se Smithovým perspektivistickým realismem). Aristoteles užíval pojmu bytí v několika aspektech; důležitý je aspekt kategoriální (statický) a aspekt potence/akt (dynamický) – první je základní, druhý je odvozený. Právě tyto úhly pohledu umožňují hlubší syntézu endurantismu a perdurantismu a modelů SNAP a SPAN.

Autor navrhuje spojit východiska endurantismu a perdurantismu v tom, co nazývá SNAP/SPAN enperdurantismus, kde materiální individua přetrvávají v čase a 1) v perspektivě SNAP existují v daném časovém okamžiku jako kompletní celky, 2) v perspektivě SPAN existují také neaktuálně (potenciálně) jako části v minulém a přítomném čase. Perspektiva SNAP je primární, SPAN odvozená."

Stodola dále navrhuje možné praktické aplikace mého návrhu v úsilí o sjednocení dvou infromačních systémů, totiž Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR; Funkční požadavky na bibliografické záznamy) a Conceptual Reference Model (CRM). Jedná se o velmi zajímavý návrh (k němuž se ovšem v nejbližší době nedostanu):

Cíle a význam článku

"Autor si předsevzal obohatit ontologické modely SNAP a SPAN o některé poznatky aristotelské filosofie a umožnit tak užší propojení dvou úhlů pohledu v rámci perspektivisticky pojatého realismu. Těchto cílů bylo zjevně dosaženo. Otázka je, jaký význam má tato syntéza pro informační vědu jako takovou. Za prvé je třeba říci, že každý příspěvek k rozvoji informační vědy v duchu realismu je velmi žádoucí – po realistickém přístupu je voláno v rámci teorie i praxe. Článek však má i potenciální aplikační význam pro potřeby toho, co se v rámci informační vědy označuje jako katalogizační teorie. V rámci tohoto oboru probíhá snaha o sjednocení výrazně endurantisticky, staticky chápaného knihovnického entitně relačního ontologického modelu FRBRer s perdurantistickým, dynamickým ontologickým modelem CRM vzniklým v rámci muzejnictví. Syntézou by měl být objektově orientovaný model FRBRoo. Právě sjednocující přístup v podobě enperdurantismu by mohl být pro tyto snahy velmi obohacující."