Dilinganae Disputationes

"Kdo disputuje, rozlišuje pravdivé od nepravdivého" Může být tento Augustinův požadavek platit i pro jeho dědictví, pro množství akademických disputací na vysokých školách [raného novověku]?" [CIT] Tímto citátem a otázkou začíná monumentální studie Ulricha Leinsleho zabývající se filosofickým děním na Univerzitě v Dillingen v období od zahájení výuky v r. 1555 do konce třicetileté války r. 1648. Forma filosofování byla v tomto období dána disputacemi. Ty byly nejen pravidelným cvičením studentů, ale byly vyžadovány i jako závěrečná slavnostní zkouška, po níž teprve byla udělena akademická hodnost. Podklady k těmto slavnostním obhajobám byly někdy vytištěny pro širší veřejnost, podobně jako některé naše disertace (dnes ovšem disertace mají podobu esejí nikoli disputačních tezí a jsou po úpravě vytištěny až po obhajobě; navíc autory těchto disertačních tezí byli de facto profesoři nikoli studenti!). Leinsle se ve své studii krátce věnuje formě filosofických diputací a poté v několika kapitolách obšírně jejich obsahu. V závěru práce se pak vrací ke své stěžejní otázce z úvodu.
       Výzkum barokních disputačních tezí je důležitý, protože ještě více než výzkum barokních učebnic ukazuje na tematické a názorové proměny a pluralitu barokních autorů. Tito autoři podléhali řadě omezení dané univerzitním prostředím. Novověcí filosofové, pracujících mimo univerzity, se mohli věnovat libovolnému tématu jak dlouho uznali za vhodné (nakolik jim stačili prostředky) a "nikdo jim do toho nemluvil". Barokní filosofové a teologové na Univerzitě v Dillingen (podobně jako i na jiných univerzitách) měli na jednotlivé otázky, vesměs předem z Aristotelského curricula Logika - Fyzika - Metafyzika pouhé tři roky. Byli dále omezeni množstvým a nadáním studentů, střídáním kurzů podle potřeb fakulty, cenzurou nadřízených či jinými zásahy do obsahu výuky. Lze i v těchto podmínkách nalézt autentické filosofování, orientované na pravdu a nikoli na mínění autorit?
        Hledání autentického filosofování v barokním období je ztíženo tím, že pojem filosofie byl vymezen ve srovnání s dnešním pojmem zároveň úzce a široce. Za philosophia se na jednu stranu označovala spíše přípravná propedeutická nauka či umění, která řadu hlubokých filosofických problémů jako je stvoření, svoboda, hřích a milost, Bůh, atd. přenechávala teologii. Na druhou stranu se v rámci philosophia probíralo velké mnoství témat, které dnes filosofové alibisticky předávají dějepiscům vědy - témata daná Aristotelovými spisy jako je Physica, De anima, De generatione et corruptione, De caelo, Meteora, apod.

---------- 
[CIT]
"Qui enim disputat, verum discernit a falso." [Contra Cresconium I, 14, PL 43]. Kann dieser Anspruch Augustinus' auch fuer seine Erben, die zahlreichen akademischen Disputationen der Hohen Schulen gelten?" (Leinsle, Dilinganae, s. 13)

Literatura (použitá)

• LEINSLE, Ulrich Diliganae dispuationes: der Lehrinhalt der gedruckten Disputationen an der Philosophischen Fakultät der Universität Dillingen 1555-1648. Regensburg 2006.

 Literatura (k dalšímu studiu)

• UEDING, Gert. Historisches Wörterbuch der Rhetorik, Bd. 2. Tübingen 1994. Především články Hanspetera Martiho: 'Controversia', (s. 380-384), 'Disputation' (s. 866-880), 'Dissertation' (s. 880-884). 
• KNEBEL, Sven K.Wille, Würfel und Wahrscheinlichkeit Das System der moralischen Notwendigkeit in der Jesuitenscholastik 1550-1700, Hamburg: Meiner 2000. ISBN 3787315284. Obzvláště str. 15-20.
• MARTI, Hanspeter. Další články z bibliografie, např. "Philosophieunterricht und philosophische Dissertationen im 17. und 18. Jahrhundert."