Taiwan 13: Yangmingshan a Noëlovi ateisté

Třináctý den na Taiwanu a zatím žádný záznam na blogu ... jsem tu opravdu vytížen. Píšu článek o Noëlovi (14.03.2013etc), občas konzultuji s kolegy na univerzitě Fu Jen, vyřizuji pracovní korespondenci, chvílemi se zkouším přiučit čínsky, večer plavu či běhám a zajdu do kostela, a někdy také vyrazím do ulic a národních parků poznávat "jinou Čínu".
 
Zde foto z N. P. Yangmingshan ((陽明山國家公園 yáng míngshān guójiā gōngyuán). Park je Čankajškem pojmenován po jeho oblíbeném filosofovi Wang Jang-mingovi (02.04.2012).

Na vrcholku hory "Sedmi hvězd" (七星山 Qīxīngshān)

Krása hor u mnohých (u mě často) vyvolává jakýsi "pocit Boží přítomnosti". Proto přidávám jako přídavek citát z Noëlovy Philosophia Sinica (velmi hrubý překlad; pro přehlednost člením do odstavců), traktát 1, hlava 1, kvestie 3, str. 26:

Z těchto [dokladů] zda-li pak již můžeme usoudit na to, zda byli starodávní Číňané atheisté či nikoli? Ateistu totiž lze pojmout ve dvojím smyslu, buď [A] negativně jako toho, kdo nemá žádné poznání nejvyššího a nepřemožitelního Ducha; nebo [B] jako toho, který, třebaže má o něm matné poznání, přeci je odmítá a [tak] popírá, že je Bůh. 

[A] Ateismus prvního druhu spočívá pouze v intelektu či spíše v negaci [tj. nepřítomnosti] intelektivního aktu; zda se tento případ může vyskytovat, zde neřeším; teologové obecně totiž říkají (Amic. Medin. Molin. Zumel. Granad.), že třebaže se může vyskytovat negativní neznalost Boha či spíše nezpozorování jeho existence, např. u dítěte či u lesního člověka (třebaže jen na krátký čas, takže je nenapadá žádná myšlenka ohledně Boha), nezdá se přeci, že by se  takováto neznalost mohla vyskytovat u jedné celke společnosti. 

[B] Ateismus druhého druhu spočívá ne pouze v intelektu, ale také v aktu vůle; protože totiž propozice „Bůh je“ není pro nás sama o sobě zřejmá, je třeba aktu vůle, aby intelekt byl vymezen k souhlasu s ní; pročež ateisté jsou zajisté positivně vinni, neboť když je napadá myšlenka na Boží existenci, nechtějí si prověřit důvody potřebné k souhlasu intelektu, aby usoudili na Boží existenci; anebo, když je prověří, nechtějí, aby jim intelekt dal svůj souhlas; anebo, jestliže je intelekt zřejmým způsobem donucen k souhlasu s těmito důvody, ve svém srdci tento [souhlasný] soud odmítají. V těchto posledních dvou případech je třeba mluvit spíše o semi-ateistech či bezbožnících než o ateistech. 

Studia Neoaristotelica 2013-1

Rudolf Schuessler - Pravděpodobnost ve scholastice (pozvánka)

Rudolf Schuessler (Universität Bayreuth)
 

ABSTRACT: The scholastics used probabilis as predicate for the legitimate adoption of opinions. In the Middle Ages, an opinion was mainly called probable if it was, according to Aristotle's topical definition, held by "the wise and the many". On this basis, two logically incompatible opinions could be considered probable at the same time, yet without entailing the rational assertability of both sides in a dispute. This changed in 17th century scholasticism. After a short flourishing of watered down, but no longer Aristotelian characterizations of scholastic probability, the predicate probabilis was widely defined as explicitly entailing rational assertability. The simultaneous rational assertability of incompatible opinions by epistemic peers (and hence the possibility of reasonable disagreement) was justified by some scholastics with a distinction between commensurable and incommensurable evidence. Moreover, weak and strong forms of rational assertability were distinguished and, at least by one influential author, explained with a lottery paradox. In sum, detailed accounts of the possibility of reasonable disagreement emerged in Baroque scholasticism.

Leftow: ontologický důkaz boží existence

Leftowova první přednáška (11.4., 15.00 až 17.00, FÚ Praha) byla populární, nicméně hlubokou a přesvědčivou obhajobou modálního ontologického důkazu boží existence. V Leftowově formulaci:

Modální ontologický argument pro Boží existenci
1. G → □G  [první premisa: Jestliže Bůh existuje, pak existuje nutně.]
2. ◊G → ◊□G [z 1; log. pravidlo: Jestliže je možné, že Bůh existuje, pak je možné, že existuje nutně]
3. ◊□G → G [druhá premisa; Browerův axiom: Jestliže je možné, že Bůh existuje nutně, pak existuje.]
4. ◊G → G [2, 3, hyp. syl.: Jestliže je možné, že Bůh existuje, pak existuje]
5. ◊G [třetí premisa: Je možné, že Bůh existuje]
6. G [4, 5, závěr: Bůh existuje]

→ znamená striktní implikaci, tj.  'G → □G' znamená '□ (G ⇒ □G)'.

Tento modální ontologický argument je platný. Má tři premisy. První je definicí, která by nám neměla vadit (netvrdíme nic o boží existenci, jen si Boha definujeme jako nutné jsoucno). Druhá je logickým principem, který, zdá se, nebyl zatím žádným logikem zpochybněn (jakkoli se to zdá neuvěřitelné). Pouze třetí premisa je kontroverzní: je opravdu možné, že Bůh existuje? Neobsahuje pojem Boha skrytý spor? Řada ateistických filosofů se domnívá, že ano. (A pokud si myslí, že Bůh neexistuje jen kontingentně, pak mají malér). Jejich argumenty se ovšem týkají nikoli Boha jako (čistě vzato) nutného jsoucna, ale Boha jako nutného jsoucna spolu s řadou tradičních teistických atributů jako je všemohoucnost, svoboda, vševědoucnost, dobrota, nekonečnost, atd. Mackie např. shledává spor mezi boží dobrotou a všemohocností. Teisté ovšem mají vždy možnost "pohrát" si s definicemi atributů tak, aby se spornému pojmu Boha vyhnuli. Ukázat spornost všech možných kombinací a definic tradičních božích atributů by bylo nesmírně obtížné. Ateisté mají tedy v tomto případě na sobě obtížné důkazové břímě.

Předpokládejme tedy, že není v naší diskusní situaci zatím jasné, zda je Bůh možný či nikoli. Ateisté mohou říci: OK, zatím se nám nepodařilo ukázat nemožnost Boha, ale pracujeme na tom, třeba se nám to podaří. V této situaci se mohou teisté pokusit proaktivně dokázat možnost Boha. To není tak snadné. Leftow se o to pokusil originálním způsobem z náboženské zkušenosti.

Argument pro možnost Boha z náboženské zkušenosti (viz výše, třetí premisa, č. 5)
7. Někteří lidé měli za to, že se jim Bůh zjevil.
8. Některým lidem se vjemově (percepčně, tj. nikoli intelektuálně) zdál Bůh jako existující.
9. Žádná nemožnost se nemůže nikomu vjemově zdát jako existující.
10. Bůh není nemožnost, tj. je možné, že Bůh existuje.

Premisa 7 kontroverzní není, premisa 8 je bohatě doložena z popisů náboženské zkušenosti (a nyní není důležité, zda se jedná o halucinace či jiné defektní formy vnímání). Kontroverzní je zde především premisa 9.

Většinu času své přednášky strávil Leftow detailní obhajobou premisy 9. Kromě dalšího argumentu na podporu této premisy se Leftow věnoval detailnímu vyvracení námitek - např. z fenoménu zla, z vnímání nepřítomnosti Boha, z fenoménu matematických chyb, z vjemových iluzí (jako např. Escherovo umění nemožností, Penrosův trojúhelník, atd.), atd. K řadě dalších námitek se ovšem nakonec nedostal (např. k analýze monistických zkušenosti, apod.)  

Modální logika

Zkusil jsem nalézt nějaká úvodní výuková videa k modální logice. (Samozřejmě v angličtině, jak už to, hold, bývá). V podstatě jsem nenalezl nic, kromě tohoto:

(1) Rajeev P. Goré, “Introduction to Modal Logic” (50 minut): vynikající, nicméně hutný úvod do základní myšlenky Kripkeho sémantiky; předpokládá povědomí o klasické i modální logice, příp. teorii grafů; nevhodné jako elementární úvod.

(2) Jason J. Cambell (2010),"Introduction to Modal Logic" (5 x asi 8 minut): Elementární úvod, místy filosoficky nehluboký. Témata: modální symboly (◊,□), distribuční axiom pro systém K (□[p→q]→[□p→□q]) , základní definice (□p ↔ ~◊~p; ◊p ↔ ~□~p), axiom M pro systém T (□p→p), axiom S4 pro systém S4 (□p→□□p), axiom S5 pro systém S5 (◊p→□◊p).

Historie křesťanské teologie - středověk

Z Caryho středověkých přednášek mě zaujaly především 13 a 14 - konečně jsem si systematicky ujasnil jeden ze základních rozdílů mezi západní a východní křesťanskou tradicí (neuchopitelnost Boha, nadpřirozená milost, blažené patření, Proměnění Páně a energie Trojice).

Přednáška 13: Neuchopitelnost a nadpřirozenost 
"In Christian theology, the incomprehensibility of God is a distinctively trinitarian concept. The eternal begetting of the Son by the Father is incomprehensible, and so are all three persons—in contrast to the neo-Platonist hierarchical conception in which the second divine hypostasis is intelligible rather than incomprehensible. The Greek Christian theologian called Pseudo-Dionysius or Denys emphasized the incomprehensibility of the Trinity and the consequent need to speak of God apophatically, that is, by way of negation. This causes some problems for the Augustinian tradition of the West, because Augustine thinks of God as intelligible, so that beatitude consists of intellectual vision of God. Aquinas solves the problem by teaching that a beatific vision of the essence of God is possible only by virtue of supernatural grace."

Přednáška 14: Východní orthodoxní teologie
"The distinctive elements of Eastern Orthodox theology include icons of the saints, the Transfiguration of Christ, and the energies of the Trinity. Icons are painted images of holy persons who reflect the glory of God; they are venerated but not worshiped. The Transfiguration is the glorification of Christ in visible light, an event narrated in the Gospels, which for the Eastern Orthodox is a paradigm of what happens in the ultimate vision of God. The energies of the Trinity are distinct from the divine essence, which is incomprehensible. The energies are the uncreated glory of God in which creatures can participate, which become visible in Christ’s Transfiguration. Hence Eastern Orthodox theologians have nothing like Aquinas’s concept of the supernatural, because they deny the essence of God can ever be seen with the mind’s eye. Instead, the blessed see the energies of God with both mind and body."

Přednáška 15: Vykoupení a vycházení Ducha
"Two important developments in Western theology were the doctrine of double procession and the doctrine of vicarious atonement. Double procession is a trinitarian doctrine, teaching that the Holy Spirit proceeds eternally from both the Father and the Son. The original Nicene Creed had spoken of the Spirit proceeding “from the Father,” but in the West the Latin phrase filioque (“and the Son”) was added, a development the East never accepted. Vicarious atonement is a way of thinking about how Christ’s death on the cross saved us. Anselm, the first great theologian of vicarious atonement, taught that God became man so as to pay the infinite debt that humanity owed to satisfy the justice of God."

Přednáška 16: Scholastická teologie
"Scholastic theology, which developed in the Middle Ages, was a distinctively Western deepening of the relation of faith and reason, in which theology becomes a discipline of the university, based on Aristotelian concepts of logic and science. Scholastic theology used a method of disputation to harmonize apparent logical contradictions in the theological tradition. Thomas Aquinas, one of the most important medieval scholastic theologians, developed a theory of analogy which made it possible to conceive of theology as an Aristotelian science consisting of logical deductions, even though its primary subject matter is an incomprehensible God. Aquinas is also important for his use of an Aristotelian concept of habit to explain the enduring presence of grace in the soul, which Roman Catholic theology calls “sanctifying grace,” the basis both of the virtues of the Christian life and also of our acceptance by God."

Přednáška 17: Svátosti
"In the Middle Ages, seven specific rites came to be called “sacraments,” which means (for the Roman Catholic church) that they are “means of grace,” external signs which not only signify but confer an inner gift of divine grace. Most important are Baptism, by which people are born again in Christ, and the Eucharist, in which the life-giving flesh of Christ is made present through transubstantiation, which means that the substance of bread and wine is changed to the substance of Christ’s body and blood. Penance, popularly called “confession,” is the means by which mortal sins committed after baptism are absolved. Confirmation is a laying on of hands to confer a special gift of the Holy Spirit to those who have been baptized. The other sacraments are Extreme Unction (now called “Anointing of the Sick”), Holy Orders (that is, ordination of priests), and Matrimony (which is a sacrament only when practiced by Christians)."

Přednáška 18: Duše po smrti
"The main lines of the traditional Christian view of life after death were worked out as the Gospel story of resurrection in Jesus was supplemented with the philosophical concept of the immortal soul separated from the body at death. Key developments included the doctrine that souls could enjoy supreme blessedness even before the resurrection of their bodies and the belief that the place of this happiness, even after the resurrection, was in heaven. Jesus’s own experience of death was developed in a widespread tradition about the “harrowing of hell,” in which his soul descended to the underworld to rescue believers of previous ages (especially figures from the Old Testament) from “the limbo of the fathers” and open for them the gates of heaven. Also, in the Middle Ages an elaborate picture of Purgatory emerges, where imperfect believers who have died in a state of grace are purified of their sins and may be helped by the prayers of the living."

Paul Richard Blum o Sousedíkovi

Zde lze nalézt krásný autobiografický proslov Paul Richarda Bluma - zmiňuje i Stanislava Sousedíka.