Trump 2.0 – "Great Power Politics" – EU

Inaugurace 47. presidenta USA. 

Co očekává Česko, Evropa, svět? 

Místní i evropští politici, obchodníci, analytici, a novináři dumají, co nástup nového presidenta pro nás znamená. Jistě bude velmi zábavné konfrontovat jejich dnešní výroky se situací za týden, za měsíc, za rok. (Podobně to bylo zábavné a poučné během pandemie covid-19. Jasně lze odlišit epistemicky poctivé autory od nespolehlivých pábitelů).

Myslím ovšem, že se od konce loňského roku začíná psát nová etapa evropských dějin.

Jak jsme viděli včera, Timothy Ash rozdělil svůj memoár o Evropě do pěti etap současnosti (19.01.2025): Zničená (1945), Rozdělená (1961–1979), Stoupající (1980–1989), Vítězící (1990–2007), Klopýtající (2008–2022). 

Jak se bude nazývat etapa nová? Slyším kolem sebe různé scénáře: Osamělá. Upadající. Rozpadlá. Dospělá.

Příští rok budeme moudřejší. Mnohé je ještě otevřené. Rád nahlížím na Evropu nejen očima z Česka a EU, ale i z mimo-evropských zemí. Mile mě proto překvapilo, že jsme dle výzkumu "Alone in a Trumpian world: The EU and global public opinion after the US elections" z 15. ledna 2015 stále bráni jako jedna velmocí:

Celý tento výzkum od Timothy Ashe et al. velmi doporučuji. Jako obvykle z dat se lze dozvědět daleko více než z běžných médií, nemluvě o diskusích na sociálních sítích. Podrobně a podloženě se v reportu rozebírá momentální světové mínění o Trumpovi (Trump’s global welcome), velmocenském postavení USA (The United States as a “normal” great power), očekávání ohledně míru v současných globálně sledovaných válečných konfliktech v Gaze a na Ukrajině (Biden’s wars versus Trump’s promise of peace), a postavení Evropy v novém světovém uspořádání (A new strategy for Europe in a transactional world).

Aktualizace: 2025-02-21.

ASH Timothy Garton (2023): Homelands: A Personal History of Europe

Jeden můj dávný kolega z antropologie na ČZU vyučoval předmět Pestrá Evropa. Velmi výstižné označení předmětu, vzhledem k rozmanité směsici různých identit, které cosi jako Evropu utváří. Její hranice jsou navíc nejasné. Na Západě, na Východě, na Severu, či na Jihu. Kde začíná? Kde končí? Geograficky asi nějakou odpověď nalezneme, kulturně to ale bude obtížné.… Zdaleka nejlépe vidíme, že jsme Evropané, pokud se na sebe díváme z vnějšku – z perspektivy Indie, Číny, USA, Jižní Afriky, Blízkého Východu, atd. Myslím, že i toto je jedno z poselství knihy prof. Ashe a jeho nové knihy Homelands: A Personal History of Europe (Vintage, 2023).

 

Je rozdělena na pěti části:

    • Zničená (1945)
    • Rozdělená (1961–1979)
    • Stoupající (1980–1989)
    • Vítězící (1990–2007)
    • Klopýtající (2008–2022)

Začíná vzpomínkou na návštěvu britského dítěte ve Francii a končí vzpomínkami na řecké Delfy a návštěvu místa spojeneckého vylodění v Normandii. 

Navzdory výzvám, jimiž Evropa čelí, má závěrem i slova útěchy:

"Tváří v tvář … znepokojivému světu dvacátých let 21. století si připomeňme obě poučení z Delf. Zaprvé, nevíme, co se stane dnes odpoledne, natož za pár let. Zadruhé, potřebujeme inteligentní, historicky poučené odhady, abychom se připravili na výzvy, kterým pravděpodobně budeme čelit. Už ve chvíli, kdy toto čtete, se stalo něco nečekaného. Desetiletí dělají blázny i z těch nejmoudřejších vizionářů. … potřebujeme ‚pesimismus rozumu, optimismus vůle‘, jak praví skvělé motto vytvořené francouzským spisovatelem Romainem Rollandem a popularizované italským marxistickým myslitelem a aktivistou Antoniem Gramscim. Intelektuální pesimismus může být něco pozitivního. … Stručně řečeno, je to recept na duševní sílu. Očekávej to nejhorší, pracuj na tom nejlepším. … Václav Havel po svém propuštění z komunistického vězení v 80. letech vyjádřil podobnou myšlenku trochu jinými slovy: ‚Naděje není předpověď,‘ řekl. ‚Je to orientace ducha, orientace srdce.‘ Naděje je ‚schopnost pracovat na něčem proto, že je to dobré, nejen proto, že má šanci uspět… Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco dává smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne.‘"